Atlas zachycující na mapách zeměpisné rozšíření a frekvenci ↗vlastních jmen, jejich typů (pojmenovacích modelů a struktur) a prvků (např. ↗topoetymonů, ↗onymických formantů, pojmenovacích motivů, komunikačních a dialektových variant, substitučních jevů v mezijazykovém kontaktu) v prostoru (geografickém i společenském) a čase. Na rozdíl od atlasu nářečního (↗jazykový atlas), který zobrazuje třídu jevů na základě dobře zvoleného, avšak zaměnitelného reprezentanta, pracuje o.a. se všemi nezaměnitelnými jednotlivinami majícími ustálenou lokalizaci. Výjimku představují ty třídy vlastních jmen, které tvoří v každé obci zkoumaného území vlastní mikrosystém (↗pomístní jména, neúřední ↗antroponyma). Vzhledem k podobným základním rysům jednotlivých mikrosystémů lze při jejich mapování pracovat s neúplným, ale reprezentativním materiálem.

Podle mapované třídy, popř. podtřídy, vlastních jmen se rozlišují: toponomastický atlas (↗toponymum), oikonomastický atlas (↗toponymum), anoikonomastický atlas (↗pomístní jméno), oronomastický atlas (↗pomístní jméno), hydronomastický atlas (↗pomístní jméno), antroponomastický atlas (↗antroponymum) atd. Viz také ↗jazykový zeměpis, ↗jazykovězeměpisná metoda.